O čem jiní mlčí- Výsledky summitu COP 26 v Glasgow …

Na otázky Marata Kasema odpovídá ruský energetický expert Boris Marcinkevič …


Velmi rád čtu a poslouchám analýzy tohoto energetického experta. Jeho hlasový projev bývá sice poněkud složitější k překladu, nicméně nejen obsah, ale i někdy až sžíravá ironie jeho sdělení k překladu láká…- takže si poslužte! (překl.)


Já dost dobře nechápu, proč naše média události dávají tak složitý název, když jde jen o další v řadě následující rámcovou konferenci zemí „Summit Země“ pod záštitou OSN, která se sešla poprvé v roce 1992 v Riu – tenkrát nikdo nemluvil o globálním oteplování, ale o změně klimatu (což je typické). Byla přijata Konvence o změnách klimatu, ta vstoupila v platnost o 2 roky později a od té doby se každoročně konají konference – letošní byla šestadvacátou (díky pauze v pandemickém roce 2020). A teď cituji: - „…účastníci rámcové konvence OSN (dále RK) o změně klimatu se dohodli na stabilizaci úrovně skleníkových plynů v atmosféře, v zájmu zabránění vměšování člověka do klimatického systému planety…“. Konvenci podepsalo 197 států, takže ji lze považovat za všeobjímající. Takže RK se netýká výhradně CO2 ale skleníkových plynů, kterých je (podle pozdějšího summitu v Kjótó) šest.

Nynější koncentrace tzv. „zelené tématiky“ na emise CO2 s reálně podepsanými dokumenty nijak nesouvisí. Tady narážíme na to, že namísto reálných informací do nás cpou fejky – takže žádný CO2, žádná uhlíková stopa… - vymýšlejí se dokumenty, pod něž se Rusko nepodepsalo a nejsou pro ně tedy závazné.


Jak nás připravovali na COP 26, ukáži na citacích z oficiálního webu OSN. Text Pařížské RK o klimatu říká v článku 2., že realizace Konvence je zaměřena na upevnění globálního reagování na hrozbu změny klimatu v souvislosti se stabilním rozvojem a vyvinutím úsilí o vymýcení chudoby prostřednictvím - cituji:


  1. „Udržení přírůstku globální průměrné teploty mnohem níže než 2°C nad předindustriální úroveň a úsilí dosáhnout cíle omezení nárůstu teploty do 1,5°C, s uznáním toho, že to významně sníží rizika a působení změny klimatu“;

  2. „Zvýšení schopnosti adaptace na nepříznivé působení změny klimatu a součinnosti v rezistenci proti změnám klimatu a rozvoji, při nízké úrovni exhalací skleníkových plynů tak, aby nebyla ohrožena produkce potravin“;

  3. „Uvedení finančních toků do souladu s dráhou ve směru rozvoje, charakterizovaného nízkou úrovní exhalací a rezistencí vůči změně klimatu“;


Je „přiložení úsilí“ konkrétním závazkem? – není!

Letos nás přesvědčují o tom, že: :…“při podpisu dohody v roce 2015 souhlasily všecky země na omezení nárůstu teploty do 1,5°C“ – to není pravda! Stačí se podívat do shora uvedeného dokumentu OSN.

Z toho plyne, že pracovníci OSN, kteří summit připravovali, se pokusili oklamat veřejnost tím, že snad existují nějaké oficiální závazky nepřipuštění přírůstku teploty o více než 1,5°C!


Organizace CERSS, která mj. sleduje plnění dohod o klimatu jednotlivými zeměmi. Podle nich planeta (signatáři dohod) za léta 2011 až 2018 vynaložila na projekty související se změnami klimatu 3,66 bilionu dolarů. Z toho:


Takže pod hesly vedení boje za změnu klimatu nám protlačují něco jiného! Na výstavbu solárních a větrných elektráren se vynaložilo 55% sumy, tedy 2 biliony dolarů. Ve srovnání s tím 183 mld. na klimatickou adaptaci vypadá jako chudá příbuzná. Takže hovořit o tom, že se konference v Glasgow konala proto, aby se zabývala něčím seriózním – jaksi nelze.


V souvislosti s tím začínám chápat, proč prezidenti Ruska a Číny a další důležití představitelé do Glasgow nepřijeli přesto, že tam byli mezi váženými hosty Greta Thurnberg a korejská popová skupina…


Ještě k pařížskému klimatickému summitu: - pokud se tam pokusíte najít slovo „energetika“, tak ho tam nenajdete. Stejně dopadnete s kysličníkem uhličitým, s energetickým přechodem, dekarbonizací, ale ani s uhlím… Vy víte, jaký mám vztah k „významné politické činnosti významného politického činitele“ Dmitrije Medvěděva (někdejší premiér, ale také prezident RF). Když se pod Pařížskou dohodou objevil jeho podpis, tak ho všichni kritizovali, že zradil naše národní zájmy atd. Nicméně on svým podpisem nic proti národním zájmům Ruska neudělal, protože tam není žádný závazek k 1,5°C, ani k rozvoji solárních a větrných elektráren, není tam nic o odmítnutí uhelného průmyslu, těžby ropy a plynu – nic takového tam není!


Celá Pařížská konference byla věnována přípravě k adaptaci na změnu klimatu! Co se pod tím myslí? Vezměte například povodně: - buď stavět hráze, nebo prohlubovat dno řeky. V suchých regionech nějaké závlahové systémy. Máme-li uvést konkrétní příklad, podívejme se na Holandsko, které existuje proto, že systém hrází, který vybudovali a který chrání velkou část jeho území před zaplavením, stále zdokonalují.

Výstavba solárních, větrných elektráren není nástrojem adaptace proti globálnímu oteplování. Globální oteplování není vyznačeno v dokumentech podepsaných Ruskou federací. Jsou tam změny klimatu.


A na tato opatření bylo ve světě věnováno jen 5% z 3,66 bilionů dolarů…


A ještě: - takovou konferenci logicky zahájil generální tajemník OSN, který tam ovšem m.j. řekl: - „Šest let, které uběhly od podpisu Pařížské dohody, byly šesti nejžhavějšími lety za celou historii pozorování“.

Cože to tenhle milý člověk sledoval loni v zimě – Texas nebo Japonsko? Sledoval sněžení v Alžírsku, nebo se nechtěl loni projet na lyžích po Vietnamu?

Nicméně, cituji ho dále: - „Závislost na surovinách dovedla lidstvo na kraj propasti. Buď lidstvo tento proces zastaví, nebo zastaví život na planetě“. Tento text pronesl v době, kdy deficit 5% zemního plynu v evropské části světadílu Euroasie vedlo k 17 násobnému zvýšení ceny plynu, k trojnásobnému zvýšení ceny elektřiny a k tomu, že vůdcové řady evropských státu oznámili, že v tomto roce bude pokračovat prudký růst „energetické chudoby“. To znamená, že samostatně žijícímu člověku nebo rodině nezbudou peníze buď na jídlo, nebo na topení a svícení. Energetickou krizi Čína během měsíce vcelku zvládla, nicméně, v době, kdy tento významný činitel pronášel projev, byli ve 20 provinciích Číny nuceni přistoupit k vějířovitému odpojení elektřiny, což následně vedlo k výpadkům výroby v celém světě…


Teď si představme, že bychom vyslyšeli Guteressovu výzvu a přestali bychom dobývat energetické suroviny… - odskočili bychom od okraje propasti, nebo bychom učinili rozhodný krok vpřed? – nevím. Na které planetě ten pán žije? Vzdát se během 8 let minerálních zdrojů energie, jak on navrhuje? Tak co bude s takovým Polskem, jehož 78% energie pochází z uhlí, nebo s Čínou, kde je tento ukazatel kolem 60%, anebo jak se bude cítit Německo, kde letos z uhlí vyrábí 27% elektřiny? Je to ale vážený politický činitel, a proto je třeba ho citovat i dále: „Nelze už se dále zabíjet emisemi uhlíku…“ - tak nevím… uhlík je látka pevná – saze – kam ho emitujeme…? „…už se nelze chovat k přírodě jako k záchodu, už nelze spalovat, vrtat a kopat stále hlouběji!“… - pokouším si představit, jak vypadá toaleta v budově OSN… Generální tajemník dále pokračuje: - „přišla hodina pravdy a my se rychle blížíme ke kritickému bodu, po němž procesy globálního oteplování začnou probíhat ještě rychleji.“


Všechny dokumenty OSN jsou věnovány globální změně klimatu, ale jen v projevu jejího generálního tajemníka se hovoří o nějakém globálním oteplování. Cituji dále: - „Armádu klimatických aktivistů, v čele s mládeží, nelze zastavit. A ujišťuji vás, že oni neustoupí a já je podporuji!“ – a během té doby Greta Thurnberg tam pěla svoje častušky a nevybírala slova. Jak jsme jen mohli propást chvíli, v níž se OSN změnila v jakýsi „Comedy Club“ nebo „Křivé zrcadlo“?


Bez ohledu na to všechno o tom nelze mluvit nevážně a necitovat. V témž roce 2015, kdy byla podepsána v Paříži klimatická dohoda, bylo na úplně jiné konferenci téže OSN vypracováno a podepsáno 17 cílů stabilního rozvoje. Mám podezření, že pan Antonio Guteress o tom nemá ponětí. Všech oněch 17 bodů lze snadno najít na Internetu a jsou mezi nimi:



Absence nejvyšších představitelů Ruska a Číny, podle mého názoru, názorně ukazuje, jak je třeba přistupovat k podobným konferencím. S přihlédnutím k tomu, jak OSN prováděla přípravu konference v Glasgow, jaká hesla, vize, nálady vládly, jak se nás pokoušeli oklamat s oněmi 1,5 procenty, s ohledem na „významný projev neméně významného“ generálního sekretáře, nemohla konference přinést žádné výsledky. Nehledě na absenci aspoň nějakých dohod věnovaných odmítnutí uhlí, minerálních paliv, v dokumentech OSN, se cestou agitace a jakýchsi emocionálních poselství a alarmistických nálad, pokoušejí ostatní nutit bezmyšlenkovitě něco udělat. Zkušenost ukazuje, že snaha odsouhlasit natolik různé zájmy vede k vynakládání prostředků, určených na adaptaci ke změnám klimatu, na výstavbu solárních a větrných elektráren (viz shora uvedený příklad).


Vrátím se ještě k cíli č.7: - Je možné nazvat solární a větrné zdroje stabilními? Tohoto cíle lze dosáhnout jen vybudováním spojené energetické sítě, přičemž dostatečně objemné. To v případě výhradního využití slunce a větru možné není. K čemu může dojít, vidíme dnes na vlastní oči v Evropě. Na základě čeho mohou tyto země vytvořit jednotný energetický systém? S jadernými elektrárnami to nejde, protože vyžadují zcela specifický rozvoj úrovně technologií v této zemi, i úrovně vzdělání, nutnost uvést legislativu do souladu s požadavky AAE, atd. Mazut… - to je příliš… ne všichni jsou Švédsko nebo Kypr. Plynová elektrárna pro rozvojové země znamená, že pokud mají na svém území jeho naleziště, musí se prozkoumat, postavit magistrální plynovody a určitě podzemní zásobníky (kvůli nerovnoměrné spotřebě) a dál distribuční síť. To vše trvá dlouho a je velmi drahé - kdybychom v případě absence vlastního zdroje kalkulovali s pobřežními terminály na zkapalnění plyn. A navíc… - plyn je minerální zdroj, tedy nevhodný!


Uhlí je na planetě rozmístěno víceméně rovnoměrně a lze ho dopravními prostředky přivézt na místo výroby elektřiny. A to i v případě, že země nemá vlastní zdroj uhlí. Cítíte ten rozdíl? Proto odmítnutí uhlí jako zdroje energie, jakkoli ho během konference zmiňovali, tak neprošlo.


Skončilo to tím, že návrh dohody v Glasgow odmítly podepsat takové země jako: - Čína, Indie, Austrálie, Indonézie i USA… USA to nemohly podepsat proto, že jakkoli se J.Biden staví do role milovníka zelené energetiky, nemůže zastavit proces nastartovaný svým předchůdcem D.Trumpem. V lednu 2020 totiž podpisem příměří v celní válce mezi USA a ČLR, byl mezi jinými závazky Číny ke snížení ohromné nerovnováhy ve vzájemné platební bilanci, jež je v neprospěch USA, závazek, že ČLR přijme energetické zdroje vyrobené v USA za 1 miliardu dolarů. V letošním roce, v souvislosti s globálními logistickými problémy, zvýšily USA vývoz uhlí do ČLR 8,7 krát!

Protože někteří světoví bankéři jdou na ruku generálnímu tajemníkovi OSN, prohlásili, že nebudou úvěrovat investice do průzkumu, rozpracování a těžby nových ložisek uhlí – vč. USA. Výsledkem je, že veškerá těžba uhlí roku 2022 na území USA je prodána. Protože ale poptávka po uhlí, bez ohledu na všechny ty klimatické kudrlinky, pokračuje v růstu, ukazuje se, že finance sehnat možné je. Takže summity, podobné tomu v Glasgow, jsou jedna planeta, v níž létají růžoví poníci a pobíhají sněhobílí jednorožci, zatímco my jsme tady a potřebujeme těžit uhlí, protože 1,5 miliardy lidí je bez elektřiny, protože v cílech stabilního rozvoje je zajištění ekonomického růstu a vzdát se uhelné energetiky, představující dnes 40% ve světové energetické bilanci, bez zajištění odpovídající náhrady, znamená to, co vidíme v Evropě, kde ceny elektřiny pro koncové spotřebitele během 2 měsíců stouply na trojnásobek. Výzvy k zastavení investic do geologického průzkumu a rozpracování minerálních zdrojů energie povedou k tomu, že barel ropy bude opět stát více než 100 dolarů. Odmítnutí zásady, že každá taková změna musí být pečlivě naplánována, vede k výsledkům, které vidíme.

Podporuji myšlenku Vladimíra Putina, přednesenou na Valdajském klubu, že dosavadní model kapitalizmu se přežil, že pokusy o dovedení ideologie liberální ekonomiky ad absurdum vedou k tomu, co v Evropě vidíme. Pokud jde o energetické zdroje, tak efekty, ke kterým dochází v ekonomice, procházejí dvě etapy:

Pokud se tedy vážně chceme zabývat adaptací života na naší planetě ke změnám klimatu, je třeba to dělat plánovitě a nikoli živelně. Pokud jde o modernizaci energetiky, nelze stavět elektrárny, kde nás napadne. Je nutné propočítat, jak velký bude mít elektrárna odběr, kolik vedení, trafostanic, atd…

Pokud jde o představitele Ruska v Glasgow, měli jsme tam delegaci vedenou vicepremiérem, jejími členy byl ministr přírodních zdrojů, prezidentův zvláštní pověřenec pro klima, ministr hospodářského rozvoje. Pokud jde o výsledky delegace, tak ministr rozvoje (ministerstvo vytyčující plány, na něž nemá zdroje ani nenese odpovědnost) Rešetnikov prohlásil, že je spokojen, protože se mu podařilo pohovořit o „zelených certifikátech“ (to je to, kvůli čemu jdou do zelené energetiky banky potřebující nový předmět ke spekulacím), takže ti, kteří se starají o zisky našich finančních institucí, mohou být spokojeni. Prezidentů představitel pro otázky klimatu byl spokojen s tím, že, jakkoli to zní divně, vedl seriozní dialog s představiteli evropských zemí o tom, jak počítat schopnost ruských lesů pohlcovat, zda je nutné v té souvislosti počítat přeshraniční uhlíkovou daň – takže dialog běží.

Před pár dny vyšly podivné výsledky společné studie týmu vědců z Finska a USA, sledujících uhlíkovou stopu, kteří se pozastavili nad absorbční schopností ruských lesů. V dokumentech OSN je cifra 600 milionů tun CO2, kterou ročně pohlcují naše lesy, zatímco jejich výsledky, včetně zkoumání satelitních map, ukazují, že skutečná hodnota je minimálně 1,8 miliard tun CO2, tedy třikrát vyšší…

Pokud jde o závěry COP 26, tak den po jejím ukončení byla vydána rezoluce, kolem jejíž přípravy se vedly velké spory, a do níž krom toho, že bude „dále, hlouběji a více“, prosadily především rozvojové země, aby skutečně dříve přijatý závazek zemí G20 každoročně na přípravu k adaptaci na změny klimatu vyčlenit pro rozvojové země 100 mld.dolarů byl konečně realizován. Nakonec bylo dohodnuto, že budou vytvořeny fondy, přes které budou jednotlivé projekty realizovány. Pokus o protlačení do rezoluce vzdání se uhlí – neprošel. Byl zamítnut i pokus protlačit nám další rezoluci související s požadavkem na prudké snížení emisí metanu, kterou podepsala řada zemí. Rusko ji nepodepsalo, ale nemuselo čelit výtkám ani Bidena a dalších pánů již z toho důvodu, že metan uvolňovaný během těžby energetických surovin představuje jen 20-25% celkového objemu, kde hlavní podíl uvolňují bažiny a zemědělství. Takže dříve než se Rusko zaváže snížit emise metanu o 30%, je nutné vyhodnotit, díky čemu se tyto emise u nás vytvářejí a v jakém množství.

Zvlášť se na konferenci prezentovala delegace Rosatomu, která tam měla svoji expozici a soudě podle dostupných informací, byla příznivě přijata – ale o tom možná někdy později…

https://www.youtube.com/watch?v=o5XlCYIpQRU

Překlad: st.hroch 20211125